V naší zemi svoboda žití není.
Až na pár rozruchů nikdy nebyla.
I na Hradě jsme vždycky měli
nesvobodného pána - správce Emila.
Z mámení slepých sudiček zvoleni byli
za časů nových stesků, chmur a tyranií.
Hýčkáni záhy se o Sílu sami připravili,
změkčile vládli k potupě našich historií.
Pravdu hlásali naoko, slyšeli na půl ucha,
zbožnost a svobodu ctili leda potají směle.
Když pak temná noc padla na jejich ducha,
k věčnému spánku ulehli do postele.
Všichni jen na „přechodnou“ dobu byli;
žárlivě svedla je z cesty světská chvála.
Někteří z nich si natruc milenku pořídili.
Našim aerolinkám za to náleží sláva.
Milovník piva, milovník vína
s herci a kejklíři v stínu:
jiskřička naděje dohasíná,
budem mít další kocovinu?
Ptám se, proč stále dokola děláme tu chybu samou?
Slabostí duše smysly jak herci vždycky nás klamou.