Zeman stanovil kritérium

Stanovit parametry, určit ostatním lidem kritérium vyžaduje od člověka velkou odvahu bez ohledu na to, na jakém konci spektra se pohybuje. Činy takového jedince jsou natolik významné a nabytá zkušenost lidí vzhledem k němu natolik zásadní, že jsou přinuceni vzít si z této zkušenosti ponaučení. Nezáleží na tom, jestli jde o malou „uzavřenou“ skupinu nebo o celý národ; fenomén je na světě, a zúčastněným nezbývá, než si položit otázku: je reálné, abychom něco takového ignorovali? Kristus také stanovil měřítko. Ukázal hranici možného; kam je možné se dostat, jestliže lidé budou následovat jeho příklad.

Zeman nám ukázal, že lhát lze úděsně -

jak nevážit si pokory a pravdy svého bytí;

Schwarzenberg - že ve lži lze žít noblesně,

v zátoce nevábné lze přežívat a ušlechtile hníti.

Také nově zvolený prezident Zeman nám ukázal hranici možného. A stanovil tak Čechům kritérium. Jak velké to bude pro nás ponaučení, se ještě ukáže. Zeman nám nastavil zrcadlo a poskytl nevídaný obraz, kam je možné se dostat s jeho pojetím světa, že nás postavil před novou volbu: jsme tohle opravdu my? Třebaže prezident Klaus také vzbuzoval v mnoha lidech nevoli, tak mocnou „hysterii“ a kontroverzi jako Zeman nevyvolal, že bychom se museli zamyslet sami nad sebou a vzít si z toho do budoucna poučení.

Havel ani Klaus nás nedokázali posunout na rozcestí a nastolit zásadní otázku, kam chceme jít. Od Václava Havla někteří marně čekali zázrak - že se stane pozitivním vzorem, hybatelem změn i po sametové revoluci. Zeman bez skrupulí ztělesnil a vyjádřil to, s čím se většina z nás nedokáže ztotožnit. Nutno podotknout, že k tomu došlo s „křísnutím“ Václava Klause, který mu v poslední chvíli nečekaně přispěchal na pomoc.

Opojen velikostí velkých mužů, v nichž se vzhléd,

nařídil svému nepravému já jít vytrvale vpřed.

Zeman musel vynaložit značné úsilí, aby dokázal pro nás ostatní stanovit kritérium. Musel se naučit popírat své neomezené Já a svůj boj o vlastní hodnotu dovést k jistému mistrovství. Asi proto se rozhodl usadit se na Vysočině, aby měl dost času a klidu k přemýšlení. Trpělivě čekal. Věřil, jako tomu věřila hrstka věrných kolem něj, že může být své zemi ještě užitečný. Jak se mýlil! A přeci měl pravdu.

Jako pozoruhodný učitel se Zeman vrátil do nejvyšších pater politiky, protože jsme se nepoučili ani z jedné krize, které tu proběhly, ani z jedné zkušenosti a příležitosti, kterou jsme vytvořili a dostali. Vrátil se, aby nás přiměl změnit naše představy o sobě samých. Odmítl na sobě cokoli zlepšit a změnit, aby nás svými nezpůsoby a lhaním vyděsil a připomenul nám, že jsme si všechno způsobili sami.

Když ve tmě tápe lid a pod břemenem úpí sborem,

ať třída vzdělaných se skloní před obrazem křivých forem.

Zeman nás, ať chceme nebo ne, posunul blíž k nové a krásnější definici toho, čím skutečně jsme. Jistě, je to paradox; byli bychom raději, kdyby nás k přehodnocení našich představ inspirovaly činy vyvinutějšího tvora. I když se Zemanem hluboce nesouhlasíme, važme si toho, že nám nastavil zrcadlo a stanovil kritérium. V nepřítomnosti toho, co není, nelze poznat ani to, co je. Jak bychom mohli prožívat to „vysoké“, kdyby neexistovalo to „nízké“? Tímto způsobem se lze vyrovnat nejen se Zemanem, ale s čímkoli v životě, co nás děsí a ochromuje.

Dlouho jsme hledali někoho, kdo nám ukáže cestu.

Nikdo nečekal umíněného „zemana“ - machiavelistu.

Odsoudíme Zemana za to, co udělal a co se odvážil dát na odiv - tu část nás samých, která fixluje a budí odpor, nebo mu poděkujeme, že nám dal novou možnost vybrat si to, čím chceme být a co chceme prožívat? Kolektivní vědomí, jak víme z historie, má schopnost produkovat to nejlepší i to nejhorší, co v nás je. Chceme vyprodukovat více osobností, jejichž poselstvím bude láska, svoboda a harmonie, nebo více těch učitelů, kteří krásu toho, čím jsme, popírají, řídí se jen svým pragmatismem a své lidství ponechávají v žalostném stavu?

Nenechme se mýlit představou, že Zeman dokázal přesvědčit o svých schopnostech tak velkou část národa, že v prezidentském klání zvítězil. Ve skutečnosti mu stačilo přesvědčit malou skupinu lidí. Miloš Zeman je produktem našich vlastních mylných názorů a představ o životě, kterým uvěřil i on sám - je podivuhodným výtvorem našeho kolektivního vědomí.

Zemana jsme si vytvořili - jako všechno ostatní v naší realitě. Není to tragédie, je to vytvořená příležitost. Měli bychom si dát ale dobrý pozor, aby nás v budoucnu nepotkalo něco velice bolestného. Lidé ve vysoce vyspělých společnostech to dobře chápou, proto chtějí-li vytvořit novou událost, snaží se změnit své vědomí - své zakořeněné názory, jež způsobily nežádoucí výsledky. Které názory a představy nakonec rozhodly o tom, že se Miloš Zeman stal legitimním českým prezidentem? Jsou to zejména tyto:

- Někteří lidé jsou lepší než jiní.

- Na světě je nedostatek štěstí pro všechny, všichni nemohou uspět.

- Aby se dosáhlo úspěchu a štěstí, je přípustné si vymýšlet a fixlovat.

- Vítězství je nejvyšší hodnota.

- Vyzdvihování všeho, v čem jsme si podobní, by nás připravilo o elán a vítězství.

- Na světě je nedostatek schopných jedinců.

- Aby schopní lidé ukázali svou velikost, musejí spolu bojovat.

- Slabí a hloupí nic nezmůžou.

- Zejména ženy jsou slabé.

- Nic nevíme, jiný způsob života neznáme, a proto se musíme smířit s realitou.

- Výsledek života je nejistý, proto volíme vždy jistotu.