Rozhovor s představitelem hnutí Úsvit nového porozumění

Rozhovor moderátorky s představitelem hnutí Úsvit nového porozumění a lidské svobody. -------------------------------------------------------------------------------------------------

Jeden člověk může podnítit změnu ve své zemi, jedna země může podnítit revoluci ve světě.

Moderátorka:

Vítejte. V čem spočívá vaše idea, v čem je to nové porozumění?

Antonín Nomura:

Jde o dva základní názory. První z nich říká, že nikdo není lepší než kdokoli jiný. Jsou chvíle, kdy se každý z nás předvede v lepším světle, a chvíle, kdybychom se nejraději neznali sami k sobě. Představa, že je někdo trvale lepší, je mylná a vede k nežádoucímu chování lidí. Lidé, kteří si myslí, že jsou lepší než ostatní, obvykle mívají to nejhorší chování.

Moderátorka:

Jak jste k tomu došli? Nemyslíte, že na této představě - že jsou někteří lidé lepší než jiní - stojí celý náš politický a ekonomický systém?

Antonín Nomura:

Členové našeho hnutí se mnoho let zabývají vnitřními vhledy, svým nitrem.

Moderátorka:

Jak tomu rozumět?

Antonín Nomura:

Žijeme vnitřním životem. Někteří mají rodiny, chodí do práce, jiní se zřekli kariéry a vydělávání peněz, i když se před světem neschovávají.

Moderátorka:

Jak se uživí člověk, který žije naplno vnitřním životem?

Antonín Nomura:

Jak se dá. Někteří z nás se museli hodně uskromnit. Podporují nás naše rodiny nebo příbuzní, jiní se uchýlili na psychiatrii, nechali se prohlásit za neschopné, za vyhořelé osobnosti, aby získali invalidní důchody a mohli se v klidu rozvíjet.

Moderátorka:

Zajímavé. Chcete říci, že současný systém ekonomicky pronásleduje duchovně založené lidi?

Antonín Nomura:

Nejen je. Také umělce a vědce, kteří svou práci dělají pro radost, ne kvůli zisku, a z přesvědčení, že je to jejich poslání. Neumíme se postarat o chudé matky, otce, důchodce ani o lidi, kteří pečují o své blízké nebo o opuštěná zvířata. Proč bychom měli přiznat minimální příjem umělcům, vědcům, ekologickým, duchovním a občanskoprávním aktivistům? Po dvaceti třech letech soutěžení si nemůžeme dovolit civilizovanou společnost.

Moderátorka:

Čím se živíte vy?

Antonín Nomura:

Občasnou brigádou. Živnostenský list mám na pomocné práce na zahradě. Miluji fyzickou práci, která je mým koníčkem. Lidé, kteří mají chaty nebo zahrady, mou pomoc uvítají.

Moderátorka:

To vás uživí?

Antonín Nomura:

Jakž takž. V létě je to samozřejmě lepší. Bydlím v podnájmu, někdy mi menší finanční částkou vypomohou příbuzní.

Moderátorka:

Jak to přijde, že člověk s maturitou pracuje rukama?

Antonín Nomura:

Ten nápad mi nechtíc vnukl moravský filosof a básník František Pospíšil, se kterým jsem se znal. Jednou, bylo to krátce po revoluci, k nám přišel na zahradu, aby nám s něčím pomohl. Také ostříhal všechny stromy. Jeho ruce jen hrály jako ruce nějakého pianisty a v očích měl tichý pocit štěstí, který jsem mu záviděl. Františkovým velkým snem bylo, aby vznikla nová kultura, která by pozvedla a sjednotila celé lidstvo.

Moderátorka:

On byl vaším vzorem, to on vás inspiroval k duchovnímu životu?

Antonín Nomura:

Ale vůbec ne. K životu, který vedu, mě inspiroval František z Assisi a Lev Nikolajevič Tolstoj. František Pospíšil mě učil chodit do kopce pozpátku. Říkal, že když máme před sebou náročné stoupání, že je chůze mnohem snadnější, když se díváme na to, co máme za sebou, než na to, co je ještě před námi. (Směje se.) A měl pravdu.

Moderátorka:

Jste sekta?

Antonín Nomura:

To si nemyslím. Nevyznáváme žádnou konkrétní víru ani mistra. Každý z nás zkoumá svou duši a život, podle toho, co mu přináší vnější zkušenost a z ní načerpaná vnitřní moudrost, způsobem, který mu vyhovuje. Každý z nás volí vlastní způsob meditace a způsob existence. Je tisíce způsobů, jak navázat spojení s vlastní duší. Každý si volí svou cestu. Nelišíme se od ostatních lidí, jen žijeme vědomě. A rozhodně nejsme v ničem lepší než jiní.

Moderátorka:

Jak chcete uspět ve volbách, jestliže nejste v ničem lepší? To je legrační...

Antonín Nomura:

Možná právě tím. Myslíme si, že náš postoj může uzdravit a napravit svět. Lidé, kteří jsou dnes v politice, tam vstoupili z přesvědčení, že jsou lepší než druzí, což vede k nežádoucímu chování.

Moderátorka:

K jakému konkrétně?

Antonín Nomura:

Napadají druhé. Někteří z nich přeskakují na kandidátkách ostatní. A to vede k frustraci a zraňování těch, kteří dosud nebyli v politice nebo v životě tak úspěšní. Každá nová strana má od počátku problém s výstřelky chování svých lídrů. Je tomu tak proto, že tito lidé jsou přesvědčeni, že jsou lepší a úspěšnější než jiní. Začíná to výstřelky a končí to diskriminací vlastních členů. Toto nežádoucí chování je zjevné v politice a kdekoli jinde. Silnější určují pravidla, ignorují ostatní, aniž by si uvědomili, jakou spoušť po sobě zanechávají. Nakonec zůstávají na scéně jen ti nejsilnější, kteří si jdou po krku a ani se nestydí to otevřeně prohlašovat. Končí to urážkami, bojem a nenávistí. Někteří naši politici se profesionálně vycvičili v mstivosti a zákeřnosti a říkali tomu donedávna „vypusťte Krakena“. To je jen vyšší stupeň přesvědčení, že jsem lepší než druzí a že na štěstí a úspěchu toho druhého nezáleží.

Moderátorka:

Nemají snad úspěšní lidé právo přeskakovat druhé?

Antonín Nomura:

Nemají. Nikdo jim takové právo nedal. Život nikoho nevylučuje ani nepřeskakuje. To je doktrína lidí, kteří nerozumějí životu ani sobě samým. Měřítkem pravdy nejsou úspěch, peníze a moc, ale schopnost uvědomovat si nádheru toho, čím všichni skutečně jsme.

Moderátorka:

Schopnější vždycky budou chtít lepší život. Tohle se přece nedá změnit.

Antonín Nomura:

Věřím, že to možné je. Máme snad jinou volbu? Všechny pokusy o nápravu, všechny snahy vytvořit fungující harmonickou společnost skončily nezdarem, protože jsme uvěřili, že někteří z nás jsou lepší než jiní. Ti, co vytvářejí systém, se prohlásí za vítěze a za nadřazené ostatním. V minulém režimu to byli členové komunistické strany a dnes jsou to bohatí a majetní lidé. Každá nově vytvořená realita vždy potvrdí náš názor, že existuje nadřazenost. Protože nedokážeme čelit tak mocnému názoru na svět, smířili jsme se s představou, že ti, kteří více vydělávají a také více přispívají do systému, jsou jaksi lepší než ostatní. Ale já se ptám: v čem jsou lepší? Mají snad větší lásku a moudrost? Lidé, kteří dosáhli opravdu velké lásky a poznání, si nikdy o sobě nemysleli, že jsou lepší než druzí. A naprostá většina z nich žila v chudobě.

Moderátorka:

Ale představa, že jsem lepší než jiní a druhým nadřazený, je příliš svůdná, než abychom se jí dokázali vzdát, nemyslíte?

Antonín Nomura:

Máte pravdu. Dokud se nepřesvědčíme, jak moc nám brání žít v jednotě, harmonii, radosti a svobodě, bude naším největším pokušením i noční můrou. Překonat tuto zakořeněnou představu bude pro nás velmi bolestné a není jisté, jak rychle se nám to podaří. Proto je nutné, aby zde byl dostatečný počet těch - kritické množství lidí, kteří tuto představu odmítnou a rozhodnou se vstoupit do hlubšího prožívání své existence. S rostoucí tyranií roste množství těch, kteří chtějí skoncovat s přeludy a utrpením. Nejsme jedinou iniciativou a hnutím. Společně můžeme vystoupit jako Alternativa pro život v jednotě, harmonii a míru.

Moderátorka:

Ale jak můžete být v čele hnutí, když nejste v ničem lepší?

Antonín Nomura:

Nejsem v čele našeho hnutí, jsem možná trochu víc vidět.

Moderátorka:

Copak vy nemáte předsedu?

Antonín Nomura:

Ne.

Moderátorka:

Jak chcete působit v politice a nechtít funkci? Copak byste se neusilovali o ministerská křesla?

Antonín Nomura:

My jsme si uvědomili, že lidé, kteří dokážou setrvávat v pokoře a úctě vůči životu i vůči sobě navzájem navzdory svým rozdílným názorům, naleznou nejvhodnějšího kandidáta bez konfrontace a nepřátelství. Je to otázka předem učiněného rozhodnutí, že v okamžiku volby nezáleží tolik na názoru, ale na ušlechtilém vstřícném postoji všech zúčastněných. V atmosféře porozumění se snadno vynořuje jednotná představa, kdo by měl být předsedou vlády nebo ministrem financí. Pokud panuje shoda v nitru, v mysli ji lze nalézt velice snadno. Ten člověk pak dostane podporu ostatních, aniž by se musel sám drápat do křesla.

Moderátorka:

Už to vidím, jak se všichni shodnou na někom jiném, než jsou oni sami! Takhle lidé nedokáží jednat.

Antonín Nomura:

Většina našich členů to dokáže. Další lidé se k nám přidají. My nemáme jinou volbu, než se změnit. Nebo to život udělá za nás a změní naši fyzickou formu. Náš svět stojí před krizí nesmírných rozměrů. Někdo ale s tou změnou sebe sama musí začít. Opakuji, je to otázka dopředu učiněného rozhodnutí, že budu každý den jednat podle nejkrásnějších myšlenek, nejušlechtilejších pocitů a nejjasnější pravdy bez ohledu na to, jaké těžkosti mi to přinese. Duchovním vůdcem se může stát každý, není k tomu nic potřeba, než ochota žít novým způsobem života.

Moderátorka:

Kdo nebo co ovlivnilo, že jste se rozhodl vstoupit do politiky se svojí vizí?

Antonín Nomura:

Nepřímo Madeleine Albrightová. Tato pozoruhodná žena před časem prohlásila, že cestu z krize ukážou nové myšlenky a osobnosti. Její slova sice zapadla - nezaznamenal jsem v médiích větší odezvu, mně se ale opakovaně vracela do mysli. Brnkla na strunu, která mi stále zní.

Moderátorka:

Jak chcete přesvědčit ostatní, že nejsou lepší než jiní?

Antonín Nomura:

Myšlenku, že nikdo není lepší než kdokoli jiný, lze vyjádřit skutečností, že všechna lidská těla jsou složená ze stejných chemických prvků a všechny lidské duše mají tytéž vznešené vlastnosti a ctnosti, jako jsou láska, svoboda, soucit, mír, jednota a ochota se rozvíjet. Myšlenka, že jsme si rovni, že nikdo není lepší, není jen filosofickým ideálem, je to naprostá pravda.

Moderátorka:

Copak neexistují zlé duše?

Antonín Nomura:

Naprosto ne. Existují jen lidé, kteří nikdy nepoznali krásu toho, čím skutečně jsou, a krásu darů, které mají od Boha. Všichni jsme stvořeni z téže látky, ze světla. Všichni jsme jedno.

Moderátorka:

Znáte ve světě nějaké podobné snílky, kteří věří tomu, co vy? (Usmívá se.)

Antonín Nomura:

Zakladatele Spojených států amerických. Jejich prohlášení, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, bylo ale znetvořeno a dnes z něj nezůstalo téměř nic. Osobně se domnívám, že své prohlášení formulovali v jistém náboženském vytržení, takže později, když se nacházeli v běžném stavu vědomí, si už plně neuvědomovali krásu a hloubku svého prohlášení.

Moderátorka:

A jaká je druhá základní myšlenka vašeho hnutí?

Antonín Nomura:

Druhá základní myšlenka říká, že žádný model světa - způsob, jakým se lidé snaží žít, není lepší než kterýkoli jiný model.

Moderátorka:

Ale tohle už scestné je, nemyslíte? Copak za komunistů nevládl horší model, než je dnes?

Antonín Nomura:

Mnozí lidé si to nemyslí.

Moderátorka:

A co si myslíte vy?

Antonín Nomura:

My si myslíme, že názor, že je nějaký model lepší než kterýkoli jiný, vede k nežádoucímu chování. Komunisté byli přesvědčeni, že jejich model je jediný správný, což vedlo k zatýkání a utlačování těch, kteří si to nemysleli a otevřeně to hlásali. Dnes je společnost opět utvrzována, že náš současný model světa je nejlepší, že kterýkoli jiný model je horší, což vede k tomu, že jsou ignorováni a zpochybňováni všichni, kteří navrhují a přejí si žít v jiném modelu. Při každém volání po spravedlivější společnosti, která by neprodukovala chudobu a bídu, antikomunisté zvedají svůj varovný prst. Každá nová představa a neobvyklá vize je okamžitě zamítnuta jako utopie. To všechno vede k frustraci a radikalizaci ve společnosti.

Moderátorka:

Takže za komunistů nebylo hůře? (Usmívá se.)

Antonín Nomura:

Ne, to si nemyslím, nemám zas tak krátkou paměť, ale představa a prohlášení, že náš model světa není lepší, je jen jiný, otevírá dveře k novému chápání života. Přestaneme se vzájemně napadat a odsuzovat, když náš model nebudeme považovat za jediný správný. Začneme si klást nové otázky a hledat na ně odpovědi. S rozšířeným vnímáním a perspektivou se rozšíří i naše možnosti. Přestaneme ze strachu odmítat vše jiné, protože dokážeme vidět za odlišnostmi, za jinakostmi života krásu jednoty - krásu toho, čím všichni skutečně jsme.

Moderátorka:

Vy opravdu věříte, že tyto dvě ideje změní náš svět a přivedou všechny k jednacímu stolu?

Antonín Nomura:

Ano, jsme přesvědčeni, že tyto dva názory vyléčí náš šílený svět a navždy ho změní. Prohlášení, že neexistují lepší lidé ani lepší názory a modely, ukončí nesmyslný boj, hádky a tyranii.

Moderátorka:

Copak nejsou některé názory lepší než jiné?

Antonín Nomura:

To záleží na tom, čeho chceme dosáhnout, co chceme dělat a mít. Jestliže chceme žít v nesnášenlivosti, mít vítěze a poražené, jestliže chceme produkovat stále víc vyvolených a ještě víc vyloučených, pak názor, že jsou někteří lidé lepší než jiní, je lepší než názor, který to vyvrací. Samo o sobě ale nic správného nebo nesprávného neexistuje.

Moderátorka:

Copak neexistuje správná morálka?

Antonín Nomura:

Správná morálka, víra nebo nauka nebudou nikdy existovat. Společnosti, které k takové představě dospěly, měly to nejšílenější chování. Správná víra, morálka nebo nauka vyžaduje neomylnou autoritu, která by ji potvrdila. Jenže nejvyšší autoritou je a bude vždy život, a ten nevyžaduje a nepotřebuje, aby se dělo něco správného nebo nesprávného. Obecně platí, že člověk, hnutí, národ nebo civilizační okruh, jenž je přesvědčený, že jeho model světa a hodnoty jsou lepší než u ostatních, vytváří konfliktní situace, aniž si to uvědomuje, protože žádný správný nebo nesprávný způsob života neexistuje. Pravda vás osvobodí.

Moderátorka:

Co když nás ale způsob života, jaký vedou druzí, ohrožuje? Není snad proto jejich model světa nesprávný?

Antonín Nomura:

Opakuji ještě jednou. Žádný správný nebo nesprávný způsob života ve vesmíru neexistuje. Existují jen modely, se kterými nesouhlasíme, a lidé, kteří nesouhlasí s naším modelem světa. Můžeme se jiným modelům a lidem bránit, ale tím je nezměníme. Jenom prohloubíme nenávist a frustraci.

Moderátorka:

Co lze tedy udělat?

Antonín Nomura:

Můžeme změnit v sobě - ve svém vnitřním světě tu část, se kterou nesouhlasíme a která nás ohrožuje. Tím se sami staneme změnou, která změní a vyléčí svět.

Moderátorka:

Většina lidí ale nevěří, že mají takovou moc.

Antonín Nomura:

Mají, jenom ji neumějí použít. Máme moc ve svém nitru změnit cokoli, s čím nesouhlasíme ve vnějším světě, a tím moc změnit to i ve světě. Nahromaděná harmonie a porozumění léčí všechno kolem, nahromaděná nenávist ničí a boří všechno kolem. Čemu se bráníme, to posilujeme.

Moderátorka:

Ale co když ani pak nezměníme šílenou vnější realitu, která se zdá být nesnesitelná?

Antonín Nomura:

Pokud hrozí výbuch nenávisti, násilí a destrukce, pak je lépe z takové oblasti odejít. Nikoho ale neodsuzujme, nikoho neterorizujme ani nevyhánějme z domovů. Všichni hledáme štěstí, mír a harmonii. Nikdo nechce ubližovat, když nemusí. Bez vnitřního míru a štěstí však nelze dosáhnout harmonie ve světě žádnými prostředky; ani vojenskými, ani politickými, ani ekonomickými.

Moderátorka:

Lídři stran a hnutí jsou ale přesvědčeni, že změní náš svět k lepšímu politickými a ekonomickými prostředky. V tomto duchu se také moderují všechny předvolební debaty.

Antonín Nomura:

Já vím. Proto přichází po každých volbách vystřízlivění.

Moderátorka:

Čím tedy změníme náš svět?

Antonín Nomura:

Tím, že změníme způsob prožívání vlastní existence. Více peněz ani sebelepší zákony náš problém nevyřeší.

Moderátorka:

Takže ještě více činnosti a ještě více vyrábění nám lepší život nezajistí?

Antonín Nomura:

Ne. Mylně jsme se domnívali, že musíme něco dělat a soutěžit s ostatními, abychom získali lásku, bohatství a mír. Proto smyslem ekonomiky není neustále zvyšovat produkci a zaměstnanost, ale produkci a zaměstnanost snižovat.

Moderátorka:

Chcete říci, že smyslem podnikání není zisk?

Antonín Nomura:

Není. Smyslem jakéhokoli lidského úsilí je vývoj v poznávání sebe sama. Hmotný zisk by měl existovat nanejvýš jako nechtěný vedlejší výsledek lidské činnosti, protože jako jediný cíl lidského úsilí znemožňuje existenci lidí a firem, jež nevydělávají.

Moderátorka:

Co je tedy cílem ekonomického systému?

Antonín Nomura:

Jeho cílem je zvyšování kvality života - umožnit lidem prožívat a rozvíjet beze strachu svou existenci.

Moderátorka:

Nechtěli ale tohle i komunisté?

Antonín Nomura:

Cílem fungující ekonomiky je poskytnout lidem co nejvíce volného času a volného užívání věcí, aby mohli být tím, čím chtějí, dělat a mít, co chtějí nezávisle na společenských strukturách. Komunisté se obávali, že když lidé budou dělat, co chtějí, že přijdou o svou vedoucí roli ve státě. Proto ten absurdistán.

Moderátorka:

Takže cílem fungující ekonomiky je poskytnout lidem co nejvíce volnosti a nezávislosti, aby se mohli těšit ze života?

Antonín Nomura:

Přesně tak.

Moderátorka:

Co když nikdo nebude chtít odvážet odpadky?

Antonín Nomura:

(Směje se.) Já vím, toho se děsí někteří redaktoři deníku Mladá fronta Dnes. To jsou ale zbytečné obavy. Tam, kde neexistují požadavky, se vždy najde dost ochoty a vůle dělat to, co je třeba. Vytvořili jsme si tak mocnou představu o existenci neúspěchu, že jsme přestali věřit tomu, že žijeme v jednotném, fungujícím a prosperujícím světě. Domníváme, že čím víc věcí vlastníme a čím větší ekonomickou mocí se zajistíme, tím spokojenější život povedeme. Není mylnějšího názoru, než je tento. Nic nepotřebovat je cestou k nejsvobodnější a nejradostnější existenci, což si dobře uvědomovali původní obyvatelé různých kontinentů. Ekonomika, založená na soběstačnosti, okamžité dostupnosti a volném - bezplatném užívání věcí, produkuje vědomí hojnosti. Dnes si myslíme, že je všeho nezbytného nedostatek - peněz, času, pracovních příležitostí, porozumění, lásky, úspěchu a štěstí, což vede k nežádoucímu chování a stresu. Protože chceme všechno vlastnit a ovládat, včetně lidí, vytváříme krizi obřích rozměrů. Vůbec už neumíme v klidu žít.

Moderátorka:

Vy jste svou harmonii a štěstí nalezl?

Antonín Nomura:

Zdá se, že ano.

Moderátorka:

Jste si opravdu jistý, že vás nic nerozhodí?

Antonín Nomura:

To si jistý úplně nejsem. Já jsem velmi nedůvěryhodná osoba. (Usmívá se.)

Moderátorka:

Vážně?

Antonín Nomura:

Lidé by měli věřit víc sobě než druhým. Je to iluze, že je někdo lepší, než jsou oni sami.

Moderátorka:

A že my jsme lepší než kdokoli jiný. (Usmívá se.)

Antonín Nomura:

Jistě.

Moderátorka:

Co uděláte jako první, pokud se dostanete do sněmovny?

Antonín Nomura:

Vyzveme nového premiéra i současného prezidenta, aby veřejně přednesli prohlášení, že nikdo a nic není lepší.

Moderátorka:

Co když nebudou chtít?

Antonín Nomura:

Hm, to nevím ... Vlastně na tom nezáleží. Bude to jen příležitost, možnost pokusit se vyvolat změnu … úžasné!

Moderátorka:

Ale uvědomujete si, že se vám ta příležitost třeba naskytne? (Je překvapená a usmívá se.)

Antonín Nomura:

Vím, vím, co chcete říct ...

Moderátorka:

Uvědomujete si … že se tam možná dostanete? Nebo se mýlím?

Antonín Nomura:

Nemýlíte se. Vím to, jako to teď víte i vy. Také jiní lidé tomu možná uvěří. (Usmívá se.)

Moderátorka:

Ale uvědomujete si ... jestliže jsou ve světě podobná hnutí ...

Antonín Nomura:

Jistě, existují podobné skupiny se stejnou vizí ...

Moderátorka:

Že budete první s touto vizí na světě, kteří se dostanou do sněmovny?

Antonín Nomura:

Ano, vlastně to ani nechápu. Vypadá to tak, že my v České republice spustíme tu změnu, začneme revoluci.

Moderátorka:

Jste na to připraveni? (Usmívá se.)

Antonín Nomura:

Doufám. Snad. Oslovíme další společnosti, aby vyzvaly své politické a náboženské vůdce, aby toto prohlášení přednesli na půdě parlamentu nebo Kongresu.

Moderátorka:

Řada významných představitelů s tím bude mít problém, myslím.

Antonín Nomura:

Všichni, kteří odmítají nový svět, s tím mohou mít problém. Kupodivu mnozí, od kterých bychom to nečekali, se k našim myšlenkám přihlásí.

Moderátorka:

Můžete to prohlášení celé zopakovat?

Antonín Nomura:

Žádný člověk, národ nebo rasa, který kdy žil, žije nebo bude žít na Zemi, není lepší než kterýkoli jiný člověk, národ nebo rasa a žádný model světa - způsob, jakým kdy lidé žili, žijí nebo budou žít, - není lepší než kterýkoli jiný model.

Epilog

(Oba se usmívají.)

Moderátorka:

Kdybych teď neseděla proti vám, kdybych s vámi nesdílela vaše emoce a extázi, myslela bych si, že se mi to zdá, že to všechno nemůže být pravda, že je to jen něčí představa.

Antonín Nomura:

Uvidíte, jak vážně to myslíme, jak se brzy něčí krásná představa - vskutku jenom představa! - změní ve skutečnost. Tohle je totiž vize všech lidí, kteří kdy opravdu hledali, kteří kdy opravdu milovali a přáli si žít v jednotě.

Moderátorka:

Mám ještě jednu otázku. Jestliže neexistují lepší lidé, názory ani modely, jestliže ani vaše prohlášení, které má uzdravit svět, není lepší než jiná prohlášení ...

Antonín Nomura:

Není lepší. Kdyby bylo nějaké prohlášení nadřazeno ostatním, život by ztratil smysl. Nebyla by volba - vývoj by se zastavil.

Moderátorka:

Co tedy můžeme dělat, když nikdo a nic není lepší?

Antonín Nomura:

Můžeme dál odmítat druhé lidi, jejich názory a způsoby života, žít v konfliktech, nesvobodě, utrpení a nevědomosti, nebo můžeme začít přijímat všechno; všechny lidi, všechny názory, všechny modely, všechny události - všechna poselství života včetně poselství o smrti. Pak se konečně přestaneme bránit.

Moderátorka:

Čemu?

Antonín Nomura:

Bohu. Až se přestaneme bránit Bohu, staneme se Bohem a pochopíme, že Stvořitel a stvoření jsou jedno a totéž.

Moderátorka:

Co to znamená?

Antonín Nomura:

To znamená, že jsme zdrojem všeho, co se děje - že jsme to, co život vytváří, i to, co život poznává a zakouší. Sami sebe tvoříme a zakoušíme a sami také rozhodujeme o tom, co nám dělá dobře a co ne. Nikdo jiný o tom nerozhoduje.