bůh i kdyby existoval, nemohl by být vševědoucí ani všemohoucí, jak to tvrdí církve. Nositele informací a hmotné předměty by k tomu musely mít schopnost pohybovat se nekonečně velkou rychlostí. K tomu by musely být zrychlené nekonečně velkou energií a takovou by neměl ani celý vesmír pro jediný foton. Takže bůh by nemohl nic vědět ani vykonat. Viz též filosofii teologa Hanse Jonase.

Dokud budou zubaři požadovat přímé platby za (jakékoliv) plomby, budu volit komunisty. Ať se s Pánem Bohem rozhodnou, co je jim milejší.

Bůh či Bohové jsou lidským produktem.

Lidé si je vymysleli a potom se ve jménu svých výmyslů (Bohů) vzájemně zabíjejí.

Stačí, jak se v minulosti zabíjeli mezi sebou křesťané (katolíci s evangelíky či pravoslavnými), u muslimů nyní šiíté a sunité. Nebýt těchto lidských výmyslů (Bohů), tak bylo prolito mnohem méně krve.

Nevymysleli, jsou jen evoluční odezvou našeho lidského vývoje od potulujících se kmenů, kde co přesahoval jejich rámec tak pojmenovali a tak tomu dali svůj řád a vlastně byla tu potřeba si nějak poradit s obrovským neznámem  a nebezpečím tehdejšího světa. Démoni, skřítci  ... .Jak se člověk stal zemědělcem, potřeboval určité hodnoty, zde čas, měřítka a nějak si pojistit úrodu a svoji existenci v divokém světě. 

Vytvořením městských civilizací, přibyly další hodnoty a měřítka a vlastně docházelo k zcivilizování chování lidí, zde vznikl kalendář, kodex chování společnosti, kodex jež odhaduje jak funguje svět a zde vývoj přešel do rodinného stavu a Bůh zde byl v projevu matky či otce a  sourozenců ... . S nástupem středověku a království později císařství už to byla jedna autorita a forma projevu, dnes v období jednotlivé komunikace je to už čistě intimní a každý si má najít projev Boha v sobě, neboť on je vlastně jeho chrámem.

Tento civilizační vývoj má i malý rozměr a v ten je v generačním a lidském životě ... .

Za tím vším je jeden lidský stav a existenční projev a tím je sociální a instinktivní chování a myšlení jež vytváří takovou to strukturu všeho, od  hierarchie rodiny až po společnost ... . Máme to jak si v genech.

Duševnost, tedy hlubší poznání, nám pak ukáže trochu jiný stav a svět .... .

Ano, ale je to jinak a to že  není jeden patent na Boha, ale zde jde o generační a lidský vývoj osobností, jež jsou pak  vlastně formulují jak vnímáme svět a Jsoucno.

Tedy je to v hlavě a každý má svůj jedinečný osud a životní vývoj, tím pádem i pohled na věc svět Jsoucno.

Dokud to nepochopíme tak zde budou dvě věci bludná snaha "řešit" Boha  a víru a druhé velké lidské a společenské tragedie.

Pak je to podstatný fenomén jež tento pohled formuluje a tím je náš živočišný lidský základ, jež je postaven na instinktech a sociálním chování. Jež nás formuje do skupiny, vztahů, rodiny, společnosti a jeho hodnoty se pak odráží i v hierarchii toho co považují za vyšší autoritu, než ji nakonec najdou v sobě.

Je jen odrazem nás samých a naší sociální živočišné identity ... .Zrovna vy se zde dopouštíte klasického sociálního myšlení a to že svoje poznání vztahujete na ostatní, celek, společnost.

Tady je největší a fatální problém a je to vlastně i psychologický osobnostní vývoj či práh a to zatím neoddělenosti od podřízenosti společnosti, celku. Své poznání na místo aby jste použil na odkrývání těchto falešných identifikací, slepě jej projektujete na ostatní a společnost. Tedy sám děláte tuto chybu ... .

Pro příklad, je to jako vstup do dospělosti, v dospělosti není údělem a smyslem našeho života a nebitých poznání,  "napravovat" své rodiče (společnost) plést se jim do života, jednak jim ničíme život a jednak sami stagnujeme a neřešíme svůj.

Neřešte svět a společnost, její smysl a zákony zatím nedohlédnete a zde panuje řád a zákony, řešte sám co vás nutí takto jednat a pak si představte jak by jste to chtěl uvést do života a to v podmínkách kde každý má svůj osud i společnosti a prahy pojmutí.

Pán je filosof?