Už mlčte, pane Babiši!

Už mlčte, pane Babiši - a vy ostatní, co ze sebe děláte blázny pro trochu volební přízně, jakbysmet! Jediným nepravdivým slovem zahrazujete cestu skutečnému dobru a štěstí, jež leží mimo viditelný svět.

Mé verše jsou jak polní kvítí – bez šťávy a lesku,

zrozené v nešlechetné mysli Přírody a Otčíma.

Kulhají poslepu – ne na koni, spíš chromém mezku;

musejí se kořit všem, co vládnou světu očima.

Pak ale mnohem větší Půvab srazí herku k zemi,

znamením božským označí to zchromlé zvíře v těle:

v mém srdci záblesk nedozírné krásy, ceny,

jenž nebe v duši uchvátí a rozzáří je celé.

     Nesnaž se líbivý a prázdný kontext ve své mysli uvidět -

     tak jako ti, co vládnou slabým srdcem lidu;

     dutou a hluchou ozvěnou zní falešní a lživý svět:

     vám, co jste na lži vyrostli, už chystá slavnou panychidu.

          Bytí je mocnější než tisíce slov v každé chvíli,

          bytí vždy překoná ten nejkrutější čas.

          Mlčte, vy, co jste dosud Krásu nezrodili

          a nechcete žít jako Kristus životem všech krás!