Tak frustrovanou, izolovanou a separovanou společnost jsme mohli naposledy zažít ještě před rokem 1989.
Je opravdu pozoruhodné, jak snadno se politikům, epidemiologům a dalším představitelům zdravotnických institucí podařilo přesvědčit nás, že nemáme věřit ve svou vlastní moudrost, intuici a duchovní myšlenkovou sílu a moc, ale že máme uvěřit jim: že jen oni vědí, co je pro nás nejlepší, a že máme bez reptání přijmout všechna opatření. Podařilo se jim přesvědčit nás, že nemáme věřit sami sobě, ale moci, která plyne z jejich dominantního postavení. Jak si ale zpátky vzít svou moc a přestat se bát - čehokoli bát a hledat spásu jen ve svém vlastním jednání? Přestat kohokoli poslouchat a žít mimo společenské struktury?
Politické, zdravotnické a náboženské instituce nás systematicky připravují o radost, svobodu a moc, kterou máme od Boha
Rozumějte dobře: Neradím, abychom přestali chodit k volbám, ani neradím nikomu, aby nešel k lékaři a nenechal si předepsat antibiotika, když mu nachlazení sedne na plíce či průdušky a on se začne dusit kašlem, ani nikomu neradím, aby se vyhýbal kostelům a odmítal se účastnit náboženského života. Říkám jen prostou skutečnost, že cílem každé instituce je udržet se co nejdéle při životě. Aby se politické, zdravotnické a náboženské instituce udržely co nejdéle při životě, musejí přesvědčit dostatečný počet lidí, že jim mají věřit; musejí nás přesvědčit, že jen ony vědí nejlépe, co je pro nás nejlepší. Jsou-li ale lidé přinuceni věřit něčemu nebo někomu jinému, musejí zákonitě přestat věřit sami sobě.
To je pro mnoho lidí velmi pohodlné - klidně odevzdají bez reptání svou moc někomu jinému, takže se nemusejí namáhat o něčem rozhodovat. Nakonec tito lidé přestanou samostatně myslet - dovolí establishmentu, aby za ně nejen rozhodoval, ale také myslil; dovolí politikům, aby sami určovali, jaký způsob života je pro nás nejlepší, dovolí představitelům zdravotnických institucí, aby sami určovali, jaký způsob léčení a ochrany je pro nás nejlepší, a představitelům náboženských institucí dovolí, aby určovali, jaký způsob věrouky a "modlení" je pro nás nejlepší. Jakýkoli pokus vzepřít se je pak marný, protože lidé přestali věřit sami sobě.
Když ale nemůžeme věřit sami sobě - té nádherné duchovní bytosti v lidském těle, jak potom můžeme věřit někomu nebo něčemu jinému? Jak si můžeme důvěřovat? Jak můžeme v něco opravdu dobrého věřit, když nesmíme věřit ani ve svou vlastní krásu, moc a nesmrtelnost? Samozřejmě, že nemůžeme! Proto nakonec lidé nevěří v nic, jsou zcela frustrovaní a dezorientovaní, což je příležitost pro nejrůznější populisty, protože snadno získají naši pozornost.
Ano, to institucionalizovaná duchovnost stvořila agnostiky - lidi, kteří nevěří v poznání Boha; ano, to institucionalizované zdravotnictví stvořilo lidi, kteří nevěří v uzdravení; ano, to institucionalizovaná politika stvořila lidi, kteří nevěří v lepší život ani ve společný život celku! Proto nás tyto instituce systematicky připravují o radost, svobodu, lásku a jednotu - nejkrásnější vlastnosti Stvořitele, který žije v naší duši.
