Proč "nemůžeme věřit sami sobě - té nádherné duchovní bytosti v lidském těle"? No protože ..to by vypadalo

Každému totiž ta "nádherná duchovní bytost" našeptává něco jiného.. a proto vlastně vznikla náboženství (která člověku říkají/přikazují co a jak) a později sofistikovanější světské instituce definující právo a zajišťující jeho výkon.

Se svojí duchovní bytostí si může svobodně žít leda nějaký poustevník izolovaný od společnosti. Jakmile je člověk součástí nějakého společenství, musí se holt dobrovolně nebo nedobrovolně zříci části svých osobních svobod, aby takové společenství vůbec mohlo fungovat.

Náboženství nepředstavuje svobodu ..ale naopak podrobení se určitým principům a řádu. Náboženství plní užitečnou funkci ..ale je i snadno zneužitelné.

Pane Busideo,

je velký rozdíl mezi spiritualitou (duchovností) a náboženstvím. Spiritualita vychází zevnitř člověka (z jeho silné vnitřní potřeby pochopit smysl života), náboženství, jak se po staletí prezentuje, vychází zvnějšku a je o podrobování se. Spirituálně založený člověk přirozeně touží po vyšším poznání, které ho přesahuje, náboženství k vyššímu poznání nevede. Náboženství, jak správně píšete, nepředstavuje svobodu, spiritualita je naopak tou nejlepší cestou ke skutečně osobní svobodě člověka a umožňuje mu posunout jeho vědomí na vyšší úroveň.

Běžný spirituální člověk nepatří k žádné náboženské instituci nebo nějakému společenství (to jsou jen lámové, proroci, mystici apod.) a není izolován od společnosti - není to tedy žádný poustevník.

Je svobodný více než většina ostatních, protože takový člověk se řídí vesmírnými zákonitostmi, které vysoce přesahují zákony lidské, a tudíž je oprostěn od zažitých společenských konvencí a od konformismu.

Dávám autorovi karmu.

Škoda, že většina diskutujících nepochopila hlubokou duchovní podstatu a pravdivost článku. Ale to by tolik nevadilo jako to, že namísto toho autora velmi nevybíravě urážejí.

a měl jste vůbec někdy nějakou?

Ubohé

Ale teď koukám, že jste byl v minulém životě Tolstoj. Tak to se omlouvám Lve Nikolájeviči.

Moc vás nechápu. Asi jste dost sugestibilní. Můj život je úplně normální. Akorát že se venku otravuju s tou rouškou na ksichtě no. Jinak dělám vše stejně, na zprávy a jejich čísla zemřelých nekoukám, i bez nich vím, že lidé umírají a vždy to tak bylo.

Sebedůvěru mám stejnou jako vždycky (mohlo by to být lepší.. )

Já doufám (a věřím) že ne všechny, ale jinak karma

Vás nepřipravila o nic. Ten, kdo sebedůvěru nemá nemůže přijít o její zbytek.

Větší blbost jsem ještě nečetl.

Na rozdíl od autora jsem o nic významného nepřišel a na druhou stranu mě překvapila vstřícnost obyčejných lidiček, jejich ochota pomáhat si navzájem v nelehkých časech, to bych v názorově silně rozdělené společnosti nečekal. Všem díky

Pane Bože, opatruj prosím tohoto pána.